Vždycky budu tátova malá holka.

by - září 07, 2018


Ahoj světe, jsem tu ... živá a zdravá a přesně to mě přimělo k tomu, abych si založila blog. Život a zdraví - tak prostá a jasná věc, kterou spousta lidí bere jako samozřejmost... ale v životě přijdou chvíle, kdy si uvědomíš, že tvůj čas na tomhle světe není neomezený a že není čas na to říct si ... "udělám to zítra" nebo "ještě není ta správná chvíle"
Vždycky mě bavilo psát, vždycky jsem toužila po tom mít blog, ale pokaždé jsem to z nějakého důvodu odkládala. Odkládala jsem splnění jednoho ze svých snů, přitom tenhle je ze všech mých snů možná ten nejjednodušší. Třeba si tohle ani nikdo nepřečte, ale já vím že až si jednou prohrábnu šedivé vlasy a ohlédnu se zpátky, nebudu muset ničeho litovat.
A o tom to je, tohle je ta věc, kterou by si měl uvědomit každý. Nemrhat svůj čas, neničit si svůj život.
Vždycky jsem si tyhle věci uvědomovala, ale asi jsem prostě čekala na správnou chvíli. Ne že by teď přišla, ale uvědomila jsem si, že správná chvíle nepřijde nikdy. Musíš si jít za svými sny. Jediný kdo to může a dokáže ovlivnit jsi ty, nikdo jiný. A i kdyby tahle moje slova měla přimět ke splnění snu jen jedno srdce... stojí mi to za to.
Vždycky budu tátova malá holka... ta která bojuje do poslední chvíle, nevzdává se, plní si sny, pláče, směje se, tančí, užívá si život všemi doušky, je romantická a věří.
A i když už tu nemůžeš být se mnou táto... vím, že na mě pořád dohlížíš <3.





You May Also Like

0 komentářů