Jak zabouchnout dveře všem negativním myšlenkám a pocitům

by - března 27, 2019

Asi každý z nás sám sebe někdy přistihl v situaci, kdy v podstatě bez důvodu odsoudil někoho dalšího za jeho chování, oblékání, názor, vyznání, činy a nebo třeba jen sám sebe s někým porovnával  v reálu, nebo v online světě. Mě se dost často stávalo, že jsem se ostatním neotevřela a předpokládala, že přece musí vidět jaká jsem a došla jsem do bodu, kdy jsem zjistila, že mě doopravdy zná jen hrstka lidí. Pro ty ostatní to byla příležitost k tomu, aby si vytvořili domněnky, které často měly k pravdě na míle daleko.

I já sama jsem se občas přistihla, že jsem ostatní stihla odsoudit ještě předtím, než jsem je vůbec poznala. Myšlenkám, které nám v hlavě naskočí při seznámení s někým novým se asi úplně ubránit nedokážeme, ale snažme se vždycky nedat na první dojem a začít na sobě v tomhle ohledu pracovat. Já jsem se až postupem času naučila, že nemusím skrývat tu bláznivou část sebe a že vlastně o nic nejde. Buď si sedneme a budeme si mít co říct, nebo ne a půjdeme si každý svojí cestou. Čím jsem starší, tím víc se ve mě probouzí moje empatická stránka a snažím se všechny negativní myšlenky ze života postupně odbourávat. Zajímá Vás pár mých tipů jak na to?

Úplný základ je, uvědomit si, že jsme všichni schopní dosáhnout čehokoliv jen chceme a můžeme mít cokoliv si přejeme. Na té otřepané frázi „Přej a bude Ti přáno“ totiž vážně něco je. V životě není překážka, která by se nedala zmáknout. Jasně, asi nikdy to nebude procházka růžovou zahradou, ani nezískáme nic tím, že budeme sedět doma s rukama v klíně a uplakanýma očima. Vždycky tomu musíme něco obětovat a zamakat sami na sobě, abychom došli k tomu, o čem sníme. A tak příště místo toho povzdechu nad myšlenkou nebo fotkou něčeho po čem toužíte se zkuste motivovat. Položte sami sobě otázku „Co dneska udělám pro to, abych toho dosáhla?“
Směřujte svojí energii správným směrem a hlavně si pamatujte, že nic není nemožné.

Dalším pomyslným pilířem, který bych chtěla zmínit je porozumění a empatie. Každý z nás je originál a každý se s něčím ve svém životě pere, každý má strach z něčeho jiného a tak i když se Vám třeba nelíbí něčí styl, chování, místa která navštěvuje nebo názory, snažte se mu porozumět, respektovat ho a uvědomit si, že nikdo z nás to nemá v životě jednoduché a ten člověk možná právě teď prožívá těžké období a všechny ty věci kolem něj jsou jen obrana. Zkuste si uvědomit, že všichni děláme maximum pro to, abychom byli šťastní. Že každý na tom světě hledáme něco jiného a pro každého štěstí neznamená to samé. 

 Já jsem vždycky patřila k sebevědomým lidem, ale v určité životní chvíli jsem sama o sobě začala pochybovat. Začala jsem mít pocit, že všechny ty špatné věci se mi dějí v životě protože nejsem dost dobrá. Nechala jsem ostatní lidi, aby dodávali tomuhle pocitu uvnitř mě sílu a tak se nabalovala jedna špatná zkušenost za druhou a já tomu našeptávači v hlavě začínala věřit. Vím, že lidé, kteří se kolem mě v tu dobu motali si procházeli zase svými problémy a proto je ventilovali tímhle způsobem. To jsem si ale uvědomila až s postupem času. Naštěstí mám vedle sebe taky spoustu lidí, kteří mi pomohli ten hlas uvnitř umlčet, postavit se všem těm strachům a začít znova věřit. Sobě, lidem, pocitům.

Moje další rada tedy zní, obklopte se lidmi, kteří ve Vás věří. Vím, že najít spřízněnou duši není snadné, ale určitě máte ve Vašem okolí někoho z rodiny nebo přátel, kdo Vás popíchne hned jakmile Vás bude nahlodávat myšlenka, že něco nezvládnete. K tomu se váže i to, že o Vašich pocitech musíte mluvit. Tím, že si budete nalhávat, že se nic neděje si nepomůžete. Mluvte. Ať už s osobou, která ve Vás negativní pocity vyvolává, nebo někým z Vašich blízkých. Nikdy si tyhle věci nenechávejte pro sebe a netrapte se jimi příliš dlouho sami. Všechny problémy jsou poloviční, pokud je s někým dokážete sdílet a on Vám dá svůj pohled na věc. A nakonec možná přijdete na to, že zbytečně děláte z komára velblouda.

Další věc, kterou jsem se naučila je taková moje forma pochopení a odpouštění. Naprosto spontánně, zrovna ve chvíli, kdy jsem v autobuse viděla někoho, kdo ve mě tyhle negativní myšlenky v minulosti vyvolával jsem si uvědomila, že jsem to byla já, kdo mu to dovolil. Snažila jsem se sama sobě odpovědět na otázku proč se ten člověk ke mě takhle choval, co ho k tomu vedlo a jak bych se třeba já sama v dané situaci zachovala, kdybych byla v jeho kůži. A tak i když jsem možná měla v hlavě myšlenku, která nemusela být pravdivá, umlčela všechny ty negativní pocity ve mě a já v sobě najednou neměla žádnou zlobu. Uvědomila jsem si, že za vším tím zlem, které kolem sebe člověk šíří, je jen zlo, které už někdo způsobil jemu a taky to, že neexistuje jen dobrý a špatný člověk. V každém z nás je kousek od obojího a jen v určitých chvílích se jedna z těch stránek projeví víc. A i když s chováním lidí kolem třeba nesouhlasím, snažím se do nich vcítit a respektovat je. Hrozně moc se mi díky tomu ulevilo.

 To že jsem to zvládla zničit i svoje předsudky ohledně stylu a oblékání jsem zjistila v momentě, kdy jsem potkala kluka se svítivě růžovýma vlasama, na sobě měl šedý kostýmek, černé obrovské boty, v nose kroužek. Tu kombinaci bych si na sebe nikdy nevzala, ale když jsem ho uviděla, přišlo mi to úžasný. Kráčel si nákupním centrem v obležení kamarádek a lidé se za ním otáčeli. V tu chvíli mě nenapadlo nic negativního. Byly to spíš myšlenky na to, že je neuvěřitelný, že se nebojí projevit svojí osobnost. Že je mu jedno co si o něm ostatní pomyslí. A i když bych možná dřív byla jednou z těch, co se za ním nechápavě otočili, tentokrát jsem byla už jinde. Strašně mi to zlepšilo den a měla jsem díky němu úsměv na tváři. Od té doby se snažím neřadit lidi do škatulek a nepěstovat v sobě předsudky.

Tip: Zkuste si příště, až potkáte někoho, kdo třeba trochu vybočuje, nebo má úplně jiný styl, než vy, vzpomenout na to, jak skvělý pocit máte, když si koupíte fakt super kousek a nechcete nosit nic jiného. Ten člověk naproti Vám má totiž ten pocit nejspíš právě teď taky. Možná právě díky tomu překonal strach z toho, co si o něm ostatní řeknou a vystoupil ze svojí komfortní zóny a nosí to, co se mu doopravdy líbí. To je podle mě naprosto úžasný.

Nejděsivější věc na světě je totiž překonat svůj vlastní strach. Strašáci jsou ten druh havěti, co se v hlavě hrozně rychle množí a druží se s negativními vzpomínkami, zážitky a fungují tak trochu jako magnet k tomu, aby se Vás všechny tyhle věci držely. Jakmile jim přestanete naslouchat a začnete proti nim bojovat, vlastně už nebudou mít co na práci a začnou se časem nudit, protože ví, že už Vás nedostanou. Jak se jim postavit? Jednoduše tím, že se budete vystavovat situacím, které ve Vás tyhle strašáky vzbuzují.

To že se jim postavíte je ten jediný způsob, jak se jich zbavit. Někdy se totiž může stát, že se Vám těch strašáků najednou v hlavě objeví víc, až budete v momentě, kdy si budete myslet, že nemáte šanci boj s nimi vyhrát. Jakmile v sobě budete negativní věci potlačovat, budou ve Vás růst až Vás úplně pohltí.

Asi nejdůležitější fází proto je najít si svůj vnitřní klid. Není to nic jednoduchého, ale stačí si najít svojí formu meditace a udělat si v životě a v pocitech takový malý úklid. Utřídit si myšlenky, nastavit si nějaký svůj řád a motivovat se. Pár tipů, které k tomu pomáhají mě jsem napsala v článku Jak si udržet dobrou náladu a být produktivní. V minulosti mi od všech špatných myšlenek pomáhaly knihy, v poslední době jsem se nejvíc zamilovala do poslouchání podcastů a to hlavně na cestách, kdy se snažím ten čas strávit efektivně. Vždycky mě to hrozně moc nabije a namotivuje. Moje nejoblíbenější podcasty nahrávají The Ikonns. Po jejich poslechu mám spoustu elánu do další práce. Dalšími  nakopávači jsou pro mě sport a výlety, to se ve mě nahromadí takové množství energie, že jí kolem sebe ještě dlouho rozdávám.

Najděte si nějaký svůj nakopávač, díky kterému u Vás nebudou mít negativní myšlenky šanci.

Budu moc ráda, když do komentářů napíšete svoje tipy. 
S láskou T.









You May Also Like

0 komentářů